Vítám tě na osobních stránkach Madam AngellyZde se dozvíš vše o této mladé, ale zkušené Domině

Sekretářka

Ovládnout třetího nejbohatšího muže v zemi? Stačilo jí 7 dnů. Přihlásila se na místo sekretářky. Dalo se to vydržet. Ještě v pátek mu odevzdávala zpracovaný program na další týden. V pondělí už napochodovala do jeho kanceláře bez klepání a on? Stál v předpisovém pozoru u stolu s pohledem před sebe. Nepatrně pokynula rukou. Nervózně na to čekal. Přiskočil a pomohl Madam s židlí. Nesměl se na ní podívat. Neměl na to nárok. Celých sedm dnů na ní dělal sexistické narážky. V osmý den se z něj stal pokorný služebník, který se bál nesplnit jeden jediný příkaz. Káva pro Madam, cukr připravený a Váš otrok taky Paní. To vše musel zvládnout jen gesty. Neměl dovolené mluvit. Neměl dovolené vlastně nic, co po něm Paní nevyžadovala. I proto byl nejistý, i proto se mu třásla kolena. A chyba brzy přišla. „Podíval si se na mě parchante jeden smilnický! Padesát ran a padesát dnů v pasu cudnosti. Nemáš nárok dívat se na krásu Madam. Máš nárok pouze přemýšlet, jak jí co nejlépe sloužit.“ Nikdy nezažil nic horšího. Ale to byl plán. To nebyla odměna. BYL TO TREST. Aby si zapamatoval, kde je jeho místo.
Paní mu jeho místo brzy ukázal. Nastal čas na ranní monitoring tisku. „Zavři oči zmrde a neopovaž je otevřít,“ nařídila mu přísně a zaryla mu podpatek bolestivě do kůže. „Otevři oči, otevři ústa a začni s čistěním bot, nechci si sem zanášet špínu zvenčí. Tohle bude Tvoje pravidelná povinnost. Vedle řady dalších, samozřejmě.“ „Tohle je Tvůj osud. Kanceláře je od dnešního dne moje. Nemáš dál nárok na klíč. Máš nárok jen sloužit. Pas cudnosti se stane součásti Tvého bytí. Bude jen na mém rozhodnutí zda-li a kdy Ti umožním chvilkový oddech. Následujících 50 dnů to ale nečekej.“ „Čekám milence. Tohle jsou kalhotky z minulého rande. Potřebuji je vyprat. Zalezeš tam do skříně a nevydáš hlásek. Jedině, že bychom Tě náhle potřebovali. Dělej zmrde!“