Vítám tě na osobních stránkach Madam AngellyZde se dozvíš vše o této mladé, ale zkušené Domině

Povídky

1 Díl

Býval její osobním otrokem. Krásné, mladé, kreativní a charizmatické Slečny. Ona sama si byla vědoma své krásy, pracovala na své postavě a ráda jí prodávala. On jí miloval pro to, jak vypadala, jakou měla postavu, jak na sobě pracovala, ale taky pro její nedostupnost a zejména – byla to Domina s velkým D. Živila se tím, ale zároveň se tím bavila. Měla svůj styl, měla ráda muže jako žena, chtěla a dokázala cvičit a využívat otroky jako Domina. Pak se něco stalo. Zkazil to. Zkazil hodně věcí. Ztratili kontakt, a když se jí po dlouhé době ozval, tak přes všechny pokusy ho odmítla. A on věděl, že má pravdu. Psali si už jen jako přátelé, psali si o spoustě témat, o životě, partnerství, práci. Jakákoliv narážka na perspektivu otroctví se od ní odrážela jako od pevné zdi.

I přesto se odvážil pozvat jí na oběd a ona jeho pování přijala. Jako kamarádka, nikoliv Domina. Udělal si čas celý den. Měl to k ní 200 km a ten den se nechtěl stresovat už žádnými povinnostmi. Věděl, že milovala pěkné věci, luxus, oblečení, parfémy, kytice, boty. Přivezl jí obrovský pugét růži a v ní zastrčenou obálku tak, aby jí nebylo jednoduché najít. Věřil, že jí otevře, až bude sama…

Když jí vyzvedával, vzpomenul si na dobu, kdy jí nabíral zamčený v pasu cudnosti, s roubíkem v puse pod šálou a ona nastoupila, usmála se na něj a nasadila mu obojek. Věděl, že teď to bude jiné. Ale i přesto se těšil jak malý kluk.

Kytici přijala s ironickým úsměvem. Byl její osobním otrokem příliš dlouho na to, aby nedokázal odhadnout, co si myslí a jak si užívá i teď – převahu. „Pojď, ukážu Ti mé nové studio a pak skočíme na oběd,“ řekla a dala mu adresu. Cestou do studia se i on uvolnil, mluvili o všem možným, smáli se a bylo to celé vlastně moc fajn. Na nové studio se moc těšil a zároveň mu bylo líto, že ho jen uvidí. Ale začal si uvědomovat, že šanci už opravdu nemá.

Madam měla vkus. Vždy měla vkus a přesné představy. Milovala zlatou a červenou barvu a proto ho nepřekvapilo, že už samotná předsíň byla v této barevné kombinaci. Nechala ho vstoupit, ale dál ho nepustila. „Dej si dole kalhoty a triko a počkej mě tady,“ řekla jakoby mimochodem a zmizela za závěsem. Srdce mu najednou bušilo, že to slyšel až v uších. Bez myšlenky splnil pokyn a čekal, co se bude dít. Vrátila se záhy s krabičkou v rukách a přikázala mu, ať se přehne v pase. Cítil, jak mu masíruje gelem anál, do kterého rychle zavedla kolík. Jeho díra byla vždy úzká, ona to věděla, ale i přesto, anebo proto mu tam kolík vtlačila rychle a nemilosrdně. Zabolelo to, hodně. Pak ho nechala vzpřímit a nemilosrdně mu podvázala koule. Delší provázek, který zůstal, převlékla mezi jeho půlkami, přes kolík a pevně ho uvázala kolem jeho krku. Koule měl najednou mezi nohami, vzpřímený penis ho začal bolet. Usmála se, když spatřila na zemi bílé kalhotky, které si vzal jako vzpomínku na pravidla, které plnil. Cvičila ho za svou čubku a on musel nosit pouze ženské prádlo. Vzala je a dala si je do kabelky… Pak vytáhla japonské svorky a bez slova mu je nasadil na bradavky. Pálily šíleně, navíc byly spojené s řetízkem, který přivázala z přední části k provázku kolem krku. „Obleč se“.

Ven vyšel už krok za ní. Nasedli společně do auta a on ho navigovala k jejich oblíbené restauraci, kde nejednou seděli. Vybírala mu tehdy jídlo, jíst či pít mohl jen na její pokyn. Tentokrát to bylo ale jiné. Na její pokyn si oblékl péřovou bundu, rána byly totiž ještě chladné, ale teď v poledne už pražilo slunce. „Budu sedět při stole u druhé výlohy. Ty se postavíš před ní, abych tě měla stále pod kontrolou. Dáš si ruce do kapes a nechci vidět, že se hneš. Až Ti pokynu, přijdeš za mnou,“ řekla mu s úsměvem a vešla dovnitř. Byla to další s věcí, která jí odlišovala od jiných Domin. Ona nepotřebovala řvát, dávat ostré pokyny. Vše zvládla s úsměvem a s ironií.

Rychle našel místo, které mu určila, a sledoval, jak se nechala číšníkem uvést k stolu a vzala si do rukou menu. Ani se na něj nepodívala. Objednala si nápoj, vytáhla mobil a hrála si. Když jí číšník přinesl colu, objevila se další mladá slečna. Nikdy před tím jí neviděl. Srdečně se s Madam objala a přisedla si. Tohle asi nebude na krátko, pomyslel si. V péřové bundě mu začalo být na slunci teplo, koule i bradavky ho boleli, ale nechtěl se hnout. Madam se najednou zvedla a směřovala k němu. Postavila se před něj a nařídila mu otevřít pusu. Cítil, jak mu do ní vtlačila… jeho vlastní kalhotky. „Užij si to…“ prohodila lakonicky a vrátila se ke stolu.

Nebylo pravděpodobné, že lidi v restauraci viděli, že má něco v puse, ale najednou bylo všem jasné, že tam čeká, on, 40 letý muž, venku na slunci na dvě slečny, které si dávají oběd. A on tam stojí, a čeká. A navíc mu začal v análu vibrovat kolík. Věděl, že to Madam vždy chtěla. Mít ho pod kontrolou i na dálku…

Věděl, že se baví i o něm. Dívali se na něj, smáli se, kamarádka evidentně znala i BDSM stránku Madam. Většina její kamarádek to věděla. On zatím sledoval, jak si dali polévku, hlavní jídlo, dezert, kafe. A on stál a stál a stál. Z času na čas udělal úkrok, aby si odpočinul, ale okamžitě přišlo varování na mobil. Po bezmála dvou hodinách mu přišel pokyn „dovnitř“. Konečně! Těšil se, že si trochu sedne a snad mu Madam vytáhne i totálně slinami promočené kalhotky. Bylo mu vedro, měl žízeň, bolelo ho celé tělo, koule a bradavky už snad ani nevnímal. Na stole ležel účet. „Zaplať a vrať se na místo,“ zazněl pokojný pokyn. A sakra…

Za tři minuty už stál na místě a díval se, jak se slečny pomalu zvedají a míří ven. Přešli kolem něj bez povšimnutí. Co se to děje? V hlavě měl zmatek, ale neodvážil se ani hnout. Jen cítil, jak se mu v análu zvýšili obrátky. Za 10 minut dostal pokyn, aby se dostavil k autu. Už ho tam čekaly. Krásné, mladé, úžasné slečny a on upocený otrok, s tělem v ohni a s použitými kalhotkami v ústech, které měl od rána na sobě on.

Nasedli společně do auta a odvezli se na pumpu s velkým parkovištěm. Zastali ve vzdáleném rohu a přikázaly mu, aby vystoupil a přešel k zadním dveřím. Z jedné strany byl kryt autem a druhé lesem u parkoviště. Dveře už byly otevřené, na zemi plastová miska se zbytky jídla. „Na kolena,“ přikázala mu kamarádka Madam. Okamžitě poslechl. „Dej si ruce za záda a žer,“ řekla mu. Stále s ním komunikovala ta kamarádka. Madam mlčela a usmívala se. Sklonil hlavu k misce, aby si vzal jídlo do úst, ale ona mu nohou odstrčila hlavu a vložila do misky svou lodičku. Rozpatlala jídlo po misce, část i po koberečku auta a pak nohu přiložila na jeho tvář. On vyplázl jazyk, aby začal lízat jídlo, ale to mu neumožnila. Rozpatlávala mu jídlo všude po tváři a on se ani nepohnul. Byl už unavený, zpocený a zmatený. Celé to trvalo dlouhé minuty a všichni byly v naprostém tichu. Až se probral z překvapení, slečny stály u něj venku. Jeho tvář byla totálně zamazaná od jídla. Fotili se s ním a dobře se u toho bavily. A pak zaznělo. „Tak se měj,“ a pomalým a ladným krokem odcházely. Otrok tam zůstal sám, na parkovišti kde stálo několik kamionů, v kleče, s rozpatlaným jídlem po tváři, svorkami na bradavkách, podvázanými koulemi a análním kolíkem. Dnes cestoval 200 km za svou bývalou Paní, aby si s ní přátelsky popovídal. Namísto toho zažil ty nejponižujícejší chvíle v životě, a to byl s Madam jen několik chvílí. Zasloužil si to. Uvědomoval si to….


2 Díl

Vracel se zpět do Brna. Od postávání před restaurací a ponížení na veřejnosti prošlo několik týdnů, během kterých byl se svou bývalou Madam opět v kontaktu. Pohodovém, přátelském, bez náznaku toho, že by měla zájem i o jeho službu v roli otroka. Až jednou mu napsala, že ho chce vidět. Nevěděl, co má očekávat. Ta neznalost byla vzrušující, ale taky, po poslední zkušenosti, znepokojující. Ale věřil, že je snad na dobré cestě. Cestou si psali na Facebooku. Informoval jí, jak dlouho ještě bude v autě, posílala mu vzrušující fotografie. Byly pro něj odměnou i velkým trápení. Věděl, že je nedotknutelná, že nemá šanci se k ní ani přiblížit. Ona přitom věděla využívat svou dokonalou postavu. Ukazovala vše a nic. Dokázala odhalit nečekané zákoutí svého těla a přitom nic neukázat. Pracovala s jeho vzrušením, věděla, že ho tím motivuje i týrá zároveň. Přijel na minutu přesně a poslal jí vzkaz, že je u ní. „Čekej!“ objevilo se na displeji. Nevěděl, co se bude dít, po poslední zkušenosti to opravdu netušil. Na ostrém slunci stál bez pohybu 45 minut, až do okamžiku, kdy se dveře otevřely. Bral to jako pozvánku vkročit dovnitř. Když překročil práh a dveře se zavřely, pocítil její ruku na krku, která ho stlačila dolů. Až k podlaze. Kleknul si a cítil, jak se mu hlavu už netlačí ruka, ale noha, podpatek Paní. Tlačila jí nemilosrdně k zemi a v tváři se mu objevil výraz bolesti. Velké bolesti. Podpatek mu nemilosrdně drtil lícní kost a on se nechtěl, nemohl hnout ani o centimetr. Když tlak povolil, zvedl trošičku hlavu, aby ulevil šílené bolesti v krku i líci. Madam využila příležitost a přetáhla mu přes hlavu pytel, který pevně uvázala na krku tak, aby měl minimální objem vzduchu potřebný k přežití. „Stáhni si triko a sedni si,“ zazněl příkaz klidným hlasem. Když tak udělal, ucítil na rtech tkaninu. Pootevřel ústa a Madam mu do úst vtlačila ponožky. Jeho ponožky! „Nemáš nárok se mě dotýkat, dotýkat se mě, mého těla, mého oblečení prase!“. Pak pocítil něco vlhké na bradavkách. Paní mu je desinfikovala před vpichem jehly. Nesnášel jehly v bradavkách. Ona to věděla, chtěla ho vidět, jak křičí od bolesti… Křičel. Kroutil se, slintal, ale zůstal v pozici a vydržel to. I přesto, že tam dostal ty nejtlustší, které měla. Užívala si to. Pak cítil, jak mu něčím tře nehty na rukách. Nerozuměl, co se děje, ale byl rád, že akutní bolest přestala… Nemilosrdně mu podvázala koule. Nejdřív společně kolem, pak každou zvlášť. A přes záda mu je připoutala k obojku, který mu nasadila. Každý krok ho bolel, musel přemýšlet nad každým pohybem…“Obleč se!“ Stále měl na hlavě pytel, který mu dovolil přežít, ale ne pohodlně dýchat. Když splnil její příkaz, postavila ho za oko na obojku a někam vedla. Zastavila ho a sundala pytel z hlavy. Stál před vchodovými dveřmi studia, za nimi byla ulice. Otevřela. „Postav se 4 metry od dveří, tváří k domu a čekej“. Vyhodila ho ven a zavřela. Zůstal tam sám. Na prudkém slunci, podvázané koule, jehly v bradavkách a….´C-co, co to je?!´ podíval se na ruce a zjistil, že Paní mu nalakovala nehty ostře červeným lakem. Okamžitě si je vsunul do kapes. Jak rafinované… Nemohl se, nechtěl se ani hnout, nemohl nic dělat, byl jí vydán na pospas. Nemohl odejít, musel jen čekat tak dlouho, jak chtěla ona. Jak rafinované. Ani ta nejefektivnější bondáž by tohle nesvedla. Nemohl uvolnit bolesti na koulích, na bradavkách, ruce musel, chtěl držet v kapsách. Přešlo pět, deset, dvacet minut. Po ulici chodili lidi, někteří se zastavili na rohu, kde měla Paní studio, a diskutovali. Asi sousedi. Po oku sledovali i jeho. Byl tam podezřelým elementem a on to věděl. Prostě přitahoval pozornost a zároveň měl dojem, že o něm vše vědí. Po téměř 45 minutách se se blížil nesmělý mladý kluk a něco psal na mobilu. Dveře studia se otevřeli. On věděl, že to není pozvánka pro něj. Kluk vešel a on zahlédl úsměv Paní…Nic víc. Věděl, že má před sebou další hodin. až dokud Paní neskončí s klientem. Neměl dokonce ani mobil, aby mohl sledovat čas. Ta hodina byla nesmírně dlouhá. Po ní se dveře otevřely a kluk vyšel ven. Za ním i Paní, která mu s úsměvem zamávala a pak přistoupila k němu. Podala mu pet lahev plnou tekutiny. „Abys nestrádal, opatruji jí, chci jí zpět…“. Zazněl pokyn a Paní odešla pryč… „Je hezké, jak prezentuješ obojek,“ prohodila přes rameno. Zpanikařil. Chytil se za krk a zjistil, že obojek je celý čas vidět. Měl přitom na sobě triko a lehkou bundu, ve kterých se potil už dost. Pak zjistil, že v ruce, s červeně nalakovanými nehty drží lahev, kterou nesmí ztratit. Panika! Alespoň se napiju, řekl si. No jo, ale ústa plné vlastních ponožek. Neodvážil se je vyndat. Nevěděl, či ho Paní nepozoruje někde za rohem. Byla na to dostatečně rafinovaná. Přiložil si tedy lahev k puse. Ponožka přece tekutiny nasaje a on je pak vyždímá jazykem. Tak moc to potřeboval. Nalil si tam pomalu, co to šlo. Chvíli trvalo, pokud tekutina dosáhla hrdlo. Byla slaná! A páchla. MOČ! Otrok byl už hodně dehydrovaný pobytem na slunci a teď tohle! To je situace. V ruce s červenými nehty svíral flašku, kterou nesměl pustit, její nevábný obsah přitom musel vypít. Druhou rukou si alespoň částečně kryl obojek na krku. Cítil, jako mu po těle stéká pot. Každá kapka, která trefila díru po jehle v bradavkách, štípala jako děs. A on se nemohl hnout, mohl jen čekat, až se paní vrátí. Trvalo to dlouho. Pomalu do sebe vlil obsah flašky, chuť v ponožce a v ústech však zůstala. Paní se najednou objevila. Bez slova kolem něj prošla a vešla do studia. Z úst mu vyšel bezmocný vzdech… Znovu čekal. Měl už toho víc než dost. Pak uslyšel zvuk motorky, věděl, že jde o silný stroj. Zvuk silněl, motorka s mužem v kožené kombinéze zastavila hned za ním. Přešel kolem něj a v té chvíli se otevřeli dveře a tam stála Paní. Sexy, krásná, usmívavá. Objala muže a otrok jen pasivně sledoval vášnivý polibek. Společně vešli dovnitř a on zůstal opět sám. Po bezmála další půl hodině se dveře otevřeli a Paní na něj zamávala. „KONEČNĚ!“ byla první věc, co ho napadla. A pak hned „COŽE?! DOVNITŘ? ZA MILENCEM PANÍ?!“ a panika! „Jednou Tě jako kurvu využiju, teď nám skočíš pro lahev sektu,“ řekla mu Paní s úsměvem a podala mu jeho vlastní peněženku. „UF!!!!“ uvolnění…“COŽE? DO KRÁMU“ okamžitá panika. On má jít teď do krámu? S obojkem na krku, který prostě nejde úplně schovat a s nalakovanými nehty?! Nikdy tam rychle nenakoupil. Jakkoliv si stále říkal, že si to nevšímají a lidi v krámě mají jiné starosti, tak měl permanentně dojem, že je tam vlastně nahý s nápisem otrok na čele… Vrátil se zpět a čekal. Paní ho evidentně sledovala. Vyšla ven, vzala sekt a do rukou mu dala další pet lahev s močí. „Pojď dovnitř“. Vešel za ní. V ústech stále močí prosáklé vlastní ponožky, podvázané koule, které už necítil a jehly v bradavkách. V zádveří mu přikázala, aby se rozkročil. Udělal tak a rázem se mu zatmělo před očima a okamžitě klekl k zemi. Takovou bolest, jakou pocítil po brutálním kopu do podvázaných koulí, nikdy nezažil. Se slzami v očích se podíval na Paní, která ho s úsměvem vzala za ucho a opět postavila. Další kop a další sesunutí k zemi. „Následuj mě,“ řekla mu a vstoupila zpět na ulici. Odvedla ho k jeho autu. Přikázala mu, aby se sedl na zadní sedadla a sundal si boty. Vzala si jednu, koženou, kterou měl celý den. Přiložila mu jí na ústa a nos a pevně přilepila k hlavě lepící páskou. Omotala nemilosrdně kolem vlasů a vtlačila ho k podlaze auta. „Takhle vydržíš 60 minut a pak můžeš jít otrocké prase,“ zazněl pokyn a Paní odešla. Vzlykal tam od bolesti a ponížení přesně 60 minut. Neodvážil se hnout či nesplnit příkaz. Měl za sebou další, ještě intenzivnější ponížení jako naposled. Paní si s ním hrála jak kočka s myší. Ona si to užívala, on zůstal jako poslední hadr na podlahu v nejistotě. Věděl, že si to zasloužil. Byl otrokem. Byl otrokem, který zklamal a teď za to nesl odpovědnost…


3 Díl

Několik týdnů zůstali v kontaktu pouze po Facebooku. Otrok byl vždy rád, když mu zavrněl telefon a našel tam zprávu od Madam. Stávalo se to docela často. Madam s ním ráda konzultovala řadu věcí, svěřovala se mu s problémy, potřebovala pomáhat. A on to moc rád dělal. Neustále doufal, že dostaneš šanci sloužit i osobně. Pokleknout u ní, odprezentovat se, mít na krku obojek, být svázaný.

Být otrokem a pomáhat Paní se vším, co potřebuje, je krásné. Je to sen každého submisivního muže. Ale když přijde realita a je to “pouze” o tom, a navíc, vše jen na kamarádské linii, přiznejte si, není to vždy postačující. Bez rituálů, bez symbolů, bez kontroly a ovládání. Když byl osobním otrokem Paní, byla to vždy správná kombinace. Vždy jí pomáhal, byli prakticky v denním kontaktu, ale taky vždy tam byly příležitosti, kdy se potkaly osobně a dali si spolu dlouhou, intenzivní lekci. Paní milovala, když jí muži obdivovali, a že bylo co! Když to dávali najevo a taky milovala, když je dráždila a přitom jim nedala žádnou šanci. O to víc to milovala u tohoto otroka. Ale zatím mu nedávala ŽÁDNOU šanci. A on si to uvědomoval.

“Vrrrrrr,” zavrněl mu mobil v kapse. Seděl na jednání, kterých měl během dne hodně, ale i tak se podíval na display. “Promysli si, či se mi chceš odevzdat. Naprosto a definitivně. Pokud ano, nedám Ti pak už šanci na nic. Budeš můj a já budu nekompromisní. Zneužiju všechno, co mi odevzdáš a ty mi odevzdáš opravdu vše. Chci vše. Chci tebe, tvou duši, tvé tělo. Chci, aby ses stal mým majetkem a já s tebou jako se svým majetkem zacházela. Bude jen na Tobě, či se staneš mým klenotem, anebo zrezavěným brakem ve sklepě. Máš na to 30 minut. Když odpovíš chci – nedostaneš šanci na cestu zpět. Když odpovíš – nechci, už nikdy, opakuji, už nikdy se s Tebou nebudu chtít vidět ani nijak jinak kontaktovat. Tak přemýšlej otrocký zmrde!”

Třicet minut?! Copak je to dostatek času na tak zásadní rozhodnutí? Srdce mu řvalo, tak jako by řvalo srdce většiny otroků – napiš HNED a napiš ANO! Ale měl i mozek a ten křičel – „Máš na to? Opravdu to chceš? Jsi si vědom, že tohle už přestane být hra?“. Otrok si uvědomoval, že Paní se vždy chovala korektně, někdy až moc korektně, i když se jí snažil dát důvody, jak řadu věcí zneužít a třeba jeho přinutit jít za hranu. Ale cítil taky, že situace se mění a Paní, anebo její postoj k němu, se změnil taky. Naštěstí na jednání mu stačilo pouze poslouchat, i tak nebyl už ničeho schopen. Čas neúprosně běžel a on se dostával pod stres. Ale…

Pět minut před uplynutím termínu, bez toho, aby se ovládal, odepsal „Ano Madam, chci a nic jiného si nepřeji“. Od začátku věděl, že to tak skončí, od začátku věděl, že to možná někdy olituje. Ale uvědomoval si naprosto přesně, že žádná jiná alternativa neexistovala… „Kde se nacházíš?“ – pípl mu další vzkaz. Několika kliknutími poslal svou přesnou polohu zobrazenou na Google Maps. A pak už nic.

O 30 minut vycházel z Business Centra, kde měl jednání, rozloučil se s obchodními partnery a najednou stál před ní. Čekala na něj, ona, Domina z Brna a on, otrok z Prahy. Téměř se neudržel na nohou od překvapení. Vedle ní stála další Domina, kterou znal s Facebooku. „Následuj nás,“ zazněl jednoduchý pokyn vyřčený s úsměvem a Dámy odkráčely.

Otrok se musel probrat z omráčení a pak přidat do kroku, aby Dámy dohonil. Kráčeli asi pět minut, on sledoval jejich nádherná nohy na vysokých podpatcích, jak se blíží k bankomatu schovanému u vchodu do metra. Tam na něj počkaly. Když je dohonil, druhá Madam nařídila „Otevři ústa otroku!“ a vtlačila mu do úst použité kalhotky. „Odevzdej peněženku“. Jednu po druhé vkládaly platební karty do bankomatu. Otrok vždy vyťukal PIN kod, který si Dámy pečlivě zapsaly a zkontrolovaly zůstatky. Peníze nevybíraly, pouze kontrolovaly… Na soukromých kartách, i těch služebných…

Pak zamířily k výtahu do metra. Když se pohnul, zastavily ho tlačítkem STOP a nařídily mu, aby si sundal kalhoty. Stačilo je spustit ke kolenům. Madam totiž vytáhla kovový pas cudnosti, ten nejmenší, jaký kdy viděl a nasadila ho. Když dispečer výtah opět rozběhl, měl co dělat, aby si kalhoty stihl natáhnout zpět…

Další štací byla kavárna. Dámy si objednaly mléčné koktejly, otrokovi pouze prázdnou skleničku. Vytáhly mu před ostatními kalhotky z pusy. Asi si je nikdo nevšímal, ale i tak se cítil jako ve výloze. Dostal příkaz vytáhnout notebook. Postupně odevzdal všechna hesla – do pracovního mailu, soukromých, do Google+, Facebooku, všude. Druhá Domina si napojila na jeho notebook pevný disk a stáhla si všechny kontakty z Outlooku. Pak jí odevzdal mobil a udělala totéž. Paní zatím vytáhla z kabelky lahvičku a vylila mu obsah do prázdné skleničky. „Popíjej. Ale ne abys to vypil najednou prase,“ zazněl příkaz. MOČ! Opět to byla moč Paní, kterou opravdu moc nemusel. Druhá Domina pracovala na jeho heslech, vstupech, kontaktech, internetovém bankovnictvím, systému sdílení polohy asi 30 minut. On zatím vypil celou skleničku moči, pak zaplatil a ještě před tím, jak odešly, dostal do úst zpět kalhotky.

Podle jejich pokynů je zavedl k vlastnímu autu. Kráčel krok za nimi, a když chtěl pak nasednout za volant, tak se zasmály a vtlačily ho na zadní sedadla. Tam mu stáhly triko a na bradavky nasadily drsné svorky. Podvázaly mu koule už tak omezené pasem cudnosti a přes kalhotky v ústech mu nalily do úst další dávku moči. Nakonec mu prsty na rukou zalepily izolační páskou do ruličky. „Odevzdej klíče od auta. Potkáme se na adrese Rybalkova. Půjdeš pěšky, v telefonu máš sledovací software, budeme tě sledovat. Máš na to 30 minut,“ řekli mu se smíchem a vykoply ho z auta ven. Měl co dělat. Venku bylo 33 stupňů a on měl před sebou bezmála 4 km pěšky. Na bradavkách svorky, v ústech kalhotky nasáklé močí, podvázané koule a penis v nejmenším pasu cudnosti jaký kdy viděl.

Přišel 3 minuty pozdě zcela zplavený a unavený. Už na něj čekaly. Byl to penzion, docela luxusní hodinový hotel. Paní na něj mávala jeho platební kartou na znak, že náklady jdou samozřejmě za ním. Vyšli po schodech do nejvyššího patra, kde byl rozlehlý podkrovní apartmán s dřevěnými trámy. Sundaly mu oblečení a nechaly ho klečet před nimi. Na jeho překvapení mu sundaly pas cudnosti. A pak to začalo:

  1. „Líbej mi nohy, vsun si je do pusy, líbej mi chodidla, líbej mi boty. A MASTRUBUJ U TOHO.“
  2. Daly mu do ruky rtěnku a „Nalič si rty, projížděj si smyslně pod rtech jazykem, posílej zvrhlé pusy, tvař se jako čubka, A MASTURBUJ U TOHO“
  3. „Nasaď si obojek a lízej vodu z misky, štěkej u toho, vrť zadkem jako pes, panáčkuj, aportuj…A MASTURBUJ U TOHO“
  4. „Vymoč se na zem, olízej to, olízej záchodovou mísu a A MASTRUBUJ U TOHO“
  5. „Vem si do huby uměláka a lízej ho, kuř ho, vzdychej u toho, ojížděj si prdel A MASTURBUJ U TOHO.

…A U TOHO VŠEHO SI HO NATÁČELY A FOTILY. Udělaly stovky fotografií a desítky minut filmů. Válel se po zemi, pózoval jako děvka, dělal návrhy jako gay-prostitut a přitom mu musel vždy stát. Skončil s umazanou tvář od zákusku, který mu rozpatlaly po tváři, ve vaně válející se ve vlastní moči.

Celou dobu se skvěle bavily… Nakonec ho ve vaně špinavého svázaly do kozelce a zmizely v hlavní místnosti. Vrátily se asi za hodinu. Rozvázaly mu provaz, který mu držel ruce u nohou a posadily ho. Paní držela v rukách počítač. Ukázala mu nádhernou galerii celkem 875 fotografií nahraných na cloudu. Zatím v cloudu pod heslem.

„Dnes si sám a z vlastní vůle udělal zásadní krok do otroctví. Už jednou si mě opustil a já Ti dala druhou šanci. Ale ta druhá šance znamená, že už nechci zažít další ponížení. Že budu já, Domina hledat, kde mám otroka, kontaktovat ho, být z toho všeho nervní, smutná vyděšená, zatím co ty si užíváš volna. To se už nesmí stát. A proto, pokud nebudeš fungovat jako hodinky, zneužiji vše a ještě mnohem víc. Zneužiji vše, co jsem dnes získala. Tvé stovky soukromých i pracovních kontaktů, bezmála tisícovku fotografií a hodiny filmů. A věř mi, že tentokrát to udělám. Nechci a nebudu tě vydírat. Ty si do služby bez dalších podmínek vstoupil vlastním rozhodnutím. Tohle proto nebude vydírání, pouze využívání zdrojů, které mám. Mám teď přístup k Tvým kontaktům, budu kontrolovat, kde se nacházíš, co děláš, proč děláš. Budu ti kontrolovat a řídit Tvůj život. Dnešním dnem si ztratil svobodu. Ale pokud se nepletu, vždy si po tom toužil. Dnešek je jen začátek. Čeká Tě ještě rituál přijetí do služby a pak už jen náročný, ale krásný život otroka.“

Pak ho rozvázaly a on zjistil, že má celé tělo popsané rtěnkou. Na každém kousku těla měl nápis typu „otrocký zmrd“, „otrocké prase“, „otrocká čubka“, „bezcenný pes“, „levná kurva“ a podobně. Desítky nápisů na každém kousku těla. Rty měl stále nalíčené a zůstaly, i když si setřel zákusek z tváře. Pak si dle pokynů Paní nasadil masku a na krku dostal řetěz, který byl připoután k jednomu z trámu. Odvedly ho k počítači.
„Na amatéřích máš nový profil. Je tam i několik fotografií, ale se zakrytým obličejem. Zatím. Půjdeš do místnosti, která se jmenuje „otrok k virtuálnímu zneužití“, zapneš se na kameru a budeš k dispozici komukoliv k čemukoliv. Zároveň Tě tady přes mobil budeme mít zapnuté mi na Skype a budeme sledovat, či funguješ. Zůstaneš tady na veřejném pranýři 3 hodiny. Pomůcek je tady víc než dost. Až skončíš, dáš mi vědět. Já Ti dám povolení, ty to tady pobalíš a budeš moct odejít. Nás si už přestal bavit. Další pokyny dostaneš.“ Řekla mu Paní a bez slova pak odešly…

Jeho reálné otroctví se začalo…